Když kdysi opustil Ondřej Soukup Pražský výběr, dost lidí pochybovalo o jeho zdravém rozumu. Vlastně i dnes můžeme litovat, že člověk jeho talentu nezůstal na „správné straně barikády“, třebaže rock a střední proud prošly procesem neustálého sbližování, na jehož československé variantě se Soukup významně podílel.

Přesto se zdá, že jeho LP debut, hudba z filmu Bony a klid (Supraphon 11 0543 – 1 311) působí jinak na gramofonové desce, vyňaté z kontextu z filmového obrazu a příběhu. Soukup si navíc ztížil roli tím, že své skladby postavil do konfrontace s fenomenálním zjevem disco-pop-rocku první poloviny osmdesátých let, Frankie Goes to Hollywood, jejichž dvě legendární písně, Relax a Power of Love, otevírají obě strany desky. Chápu důvody, proč Frankie na desce jsou, ale nechápu, proč je sem zařadil muzikant a skladatel, který se tu měl poprvé na veřejnosti představit jako výrazná osobnost, jedna z mála, kterým se v posledních letech podařilo oživit skomírající plamének českého popu.

Přitom Soukupova Hudební organizace si vyvinula svůj zajímavý sound, na němž se výrazně podílí zvuk Yamahy DX7 a na rozdíl od mnoha zahraničních nahrávek, kde se sampluje kdeco, tady hraje důležitou roli baskytara a elektrické kytary. Soukup překvapuje především jako autor pomalých „ploužáků“ – obě skladby Don‘t You Keep Your Tryin‘ a I Wanna Fly On My Own Now jsou nejvýraznějšími melodiemi jeho části alba. Jejich interpreti Michal Penk a Hana Křížková zpívají slova písní, jako telefonní seznam. Pravda ovšem je, že ani texty nemají do telefonního seznamu daleko. Hledám omluvu v tom, že pro rodilého Čecha je hodně těžké překládat písně do angličtiny s výsledkem lepším než rýmovánka z třetí obecné, plná banalit. Anglické perly v Hold Me Baby postavené hned vedle mnohorovinné výstavby slovních informací a konotací rafinovaného Relaxu působí dojmem kamikadze. Tisícům posluchačů to možná nevadí, vadit by to ale mělo tvůrcům desky.

Předpokládám, že zahraniční interpreti byli dostupným maximem, které si Barrandov mohl dovolit. Jejich výkon především v případě Diany Greenové, která dala jinak velmi pěknému Gay Town pořádně za uši, je bezkrevná a bez špetky osobnosti.

Na závěr ještě konstatování, že soundtrack přichází na trh až dávno po tom, co film prošel i posledními kroky distribuční sítě. Ne že bych chtěl dávat za příklad zrovna Rabaku Elánu, ale proč to někde jde a někde ne?

Josef Vlček