Závěr loňského roku přinesl dlouho očekávanou LP desku skupiny ABBA, která nemohla chybět v mé sbírce. Otázky, zda má smysl po téměř čtyřiceti letech vydávat nový materiál se těžko zodpovídají. Snadno by se to dalo zavrhnout prostým „Ne!“. Ale proč? Proč ne? V hudební historii jsme byli mnohokrát svědky toho, jak mnozí tvůrci po letech provětrali skladatelské šuplíky a udělali si tu radost, že schované, nedokončené písně natočili v době, kdy je pořizování záznamů díky moderní technice o mnoho snazší, a obohatili repertoir novými nápady, tak proč to nezkusit?

Vzhledem k tomu, že ABBA sázela vždy především na poctivost, skladatelskou i instrumentální preciznost, melodičnost, kouzlo okamžiku a jedinečný celkový zvuk a podobu jejich hudebních děl i díky perfektně sedícím vokálům Agnety a Anni-Frid, nešli nikdy cestou průkopnickou a neudělali v hudbě žádnou revoluci. A přece je jejich hudební stopa natolik silná, že jejich písničky znají i mnohem mladší generace. I přes to, že mojí generaci tuto hudbu přinesly cover počiny Erasure a A*Teens a současným generacím oba díly muzikálu Mamma Mia, dostane se dřív nebo později k originálním nahrávkám téměř každý. Rozšíření jejich zlatého fondu je tedy skok do neznáma, protože se chtě nechtě bude porovnávat s minulostí. Ale záleží na tom? Jak k desce přistupovat? Při porovnávání je snadné se zacyklit ve snaze hledání podobností a hitového potenciálu skladeb „Waterloo“, „Ring Ring“, „Dancing Queen“, „Chiquitita“, „The Winner Takes It All“ atd. To je ovšem trochu slepá cesta. Album se k těmto mega hitům neblíží ani nemá ty ambice. Porovnání by sneslo více s méně známými a někdy i neprávem opomíjenými písněmi, kterým se víc blíží. Takovými jsou například „My Love, My Life“, „Move On“, „I Wonder“ (jako část The Girl With Golden Hair), „The Way Old Friends Do“, „The Visitors“, „I Let the Music Speak“ nebo „Like an Angel Passing Through My Room“.
Je tedy na místě i to kam ji zařadíme v celkovém kontextu tvorby. Budeme-li ji poslouchat po velkolepých výběrech ABBA Gold a More ABBA Gold je jasné, že se neubráníme jistému zklamání a pocitu vyhaslé tvůrčí síly. Pokud si ji dáme po desce „The Visitors“ v chronologii studiových desek, a poté singlech „The Day Before You Came“ a „Under Attack“, mohli bychom cítit návaznost a přirozený vývoj tvorby. Nejlepší je naladit se na přirozenost, poctivost a opravdovost s níž jsou jednotlivé písně odehrané a natočené a nechat se tím pohltit.

Album začíná písní I Still Have Faith With You (Stále ti věřím). je vyloženě muzikálová skladba, dá se v ní slyšet odkaz na „Thank You For the Music“ nebo „Gonna Sing You My Love Song“. Kdyby byla použita v muzikálu Mamma Mia, mohla by po melodické stránce klidně zaujmout místo závěrečné skladby.
When You Danced With Me se podobá skladbě „Highland“ od skupiny One More Time, za kterou stojí Peter Grönvall, syn Bennyho Anderssona, zřejmě se rodinné vlivy nezapřou, podobný styl, tempo, a irské nástroje.
Poněkud slabší a možná až příliš klišózní, ale rozhodně ne špatná, je skladba Little Things. Je to vánoční pop song se vším, co bychom mohli očekávat od melancholického vánočního hitu, ze starší tvorby připomíná skladby „I Wonder“, nebo „Happy New Year“, pouze s tím, že je obohacena vánočními zvonky a textem o vánoční náladě a dětským sborem na závěr, který je možná vzpomínkou na píseň „I Have a Dream“. Přechod na další píseň „Don’t Shut Me Down“ je trochu húře postřehnutelný, zůstává tempo i harmonie. Vše se změní poté, co se přidají bicí a najednou se ocitáme téměř na desce Voulez-Vous, nebo Super Trouper. Tato příjemná melodická skladba by se dala označit i jako radio-friendly, mě trochu připomíná stylem píseň „One of Us“ je však na rozdíl od ní veselá.
Píseň Just a Notion mě hned od začátku připomněla skladbu „Why Did It Have to Be Me“. Jivové tempo skladby se však vyskytuje napříč celou historií moderní hudby, vybavila se mi i skladba „Always Have, Always Will“ od švédské skupiny Ace of Base. Poslech této skladby vzbuzuje dobré pocity, propracované harmonie jsou příjemným odklonem od stále jednotvárnějších vzorců spousty současných tvůrců. ABBA i dnes dokazuje, že lze dělat populární píseň i jinak. Zajímavostí je, že byla napsaná a rozpracovaná už v roce 1978 a byla určena na desku Voulez-Vous, do finálního seznamu se však nedostala. Dokončená verze z alba obsahuje původní vokály, ale instrumentální část byla nahrána znovu.
Keep An Eye On Dan vybočuje z řady mnohem dramatičtějším stylem a může být vzpomínkou na poslední album před rozpadem v roce 1981 a to The Visitors. Liší se závěr, který končí klavírním motivem z písně S.O.S..
No Doubt About It mi od začátku připomněla píseň „Can’t Live Without You“ od německé hard rockové skupiny Scorpions. Nikoliv co do tvrdosti, ale pouze melodické podobnosti. Frázování „No Doubt About It…“ „Can’t Live Without You…“ je podobné stejně jako melodický postup. To je ovšem jediná podobnost, v mezihrách a slokách se ABBA vrací do klasického muzikálově popového stylu s jemnou instrumentací a přirovnat by se dala k „When All Is Said and Done“.

Ačkoliv je deska plná pomalých písniček, není to soubor ploužáků. Taneční hity jako z desek jejich klasické tvorby sice nenajdeme, ale určitě se nebudeme nudit. Deska je prezentace dospělé hudby, propracované, ne příliš podbízivé, ne příliš nostalgické, zkrátka takové, jak má být. Čekat hity, jako ze starých desek, kdy ABBA byla na vrcholu slávy nelze, toto je deska u které se čtveřice sešla, zavzpomínala na staré časy a vyzkoušela si, jak jim to po letech spolu hraje. A obstálo to, z desky je cítit radost z tvorby, zahození starých sporů, smíření. Toto celé na nás sálá z alba a krásně završuje tvorbu skupiny.
Nelituji nákupu této gramofonové desky, budu se k ní rád vracet kdykoliv budu chtít slyšet pohodovou hudbu v klasickém stylu se střípky muzikálového přístupu ke skládání hudby, jaké koneckonců měli Björn Ulveaus a Benny Anderson od začátku své tvorby.
Úspěch album rozhodně má. Dostalo se na první místo v devíti zemích a ve dvou na místo druhé, což je víc než jejich předchozí deska The Visitors (1981).

LP deska The Voyage je u nás dostupná v jakékoliv prodejně gramofonových desek od vydavatelství Polar (kat. 00602438614813), které vydávalo všechny desky skupiny ABBA. Předchozí desky byly v Československu dostupné skrze národní vydavatelství Opus a Supraphon v licenci.

Björn, Benny, Agnetha & Frida (Opus 91 13 0330, 1975) / ABBA (Opus 91 16 0518, 1977) / Arrival (Opus 91 16 0783, 1978) / The Album (Supraphon 1 13 2527, 1978) / Voulez-Vous (Supraphon 1113 2679, 1979) / Super Trouper (Supraphon 1113 2919, 1981) / The Visitors (Supraphon 1113 3214, 1982).