Komu, čemu tleská svět (4/2022)

Také květen přináší pravidelnou rubriku „Komu, čemu tleská svět“ s přehledem hudebních novinek a zajímavostí ze světa populární hudby. Tentokrát bude více retrospektivní, neboť se nám sešly reedice, či hudební novinky starších legendárních skupin a do toho mladá krev s retro soundem, který nelítostně atakuje nejen vysílací dramaturgii rozhlasových stanic, ale i žebříčky hitparád. Pojďme společně udělat malý výlet do osmdesátých let dvacátého století a poslechněme si noviny tehdejších legend a nový postoj mladé generace k tvorbě v tomto stylu.

Dua Lipa: Levitating

Píseň „Levitating“ anglické zpěvačky Dua Lipa je na našich rádiích a streamovacích platformách již od roku 2020, pochází ze zpěvaččina druhé studiové dlouhohrající desky s názvem „Future Nostalgia“. Tento název není náhodou, neboť vlivy osmdesátých let v novém kabátě jsou slyšet na celém albu. Třebaže z repertoáru zpěvačky je v současnosti nejvíce slyšet mashup duet s Eltonem Johnem „Cold Heart“, kdy k původním vokálům písně „Sacrifice“, která pochází z jeho desky Sleeping with the Past z roku 1988 přibyl zpěv Dua Lipy, tím se posunul i samotný text a celá píseň má zcela novou instrumentaci, píseň „Levitating“ se vrací díky milníku. Skladba se nejdéle působícím hudebním počinem v Billboard Hot 100 od ženské interpretky.

The Weeknd: How Do I Make You Love Me?

Kanadský zpěvák, skladatel a producent The Weeknd experimentuje s inspirací osmdesátých let již delší dobu. Obliba písně „Blinding Lights“, která kombinuje rytmiku a zvuk písně „Young Turks“ Roda Stewarta a mnoha dalších se zvuky syntezátorů připomínajících legendární Roland Jupiter, či Oberheim a zpěv připomínající Michaela Jacksona své zatím poslední studiové album představil v lednu tohoto roku. V naší rubrice z něj byly už uvedeny skladby „Out of Time“ nebo „Sacrifice“. V tomto díle přidám neméně zajímavou skladbu „How Do I Make You Love Me?“

Magnum: The Present Not The Past

Britská rocková skupina Magnum je na hudební scéně od 70. let. Založili ji kytarista a skladatel Tony Clarkin a zpěvák Bob Catley v Birminghamu. Proslulá je zejména díky deskám Chase the Dragon z roku 1982, která vynesla 17. místo v britském žebříčku alb a dále On a Storyteller’s Night, se kterým skupina pronikla do Evropy a obdržela zlatou desku. S novinkou přišla letos v lednu. Jejich v pořadí 22. studiové album nese název The Monster Roars. Píseň „The Present Not The Past“ byla odvysílána v 880. vydání pořadu Větrník na Rádiu Beat.

Marillion: Murder Machines

Skupina Marillion je legendou osmdesátých let. Mezi její nejvýznaměnší skladby patří například „Kayleigh“, nebo „Lavender“ z alba Misplaced Childhood, které vyšlo v roce 1985. Na stanici Vltava Československého rozhlasu zazněla v roce 1984 i píseň Punch & Judy z alba Fugazi, jenž vyšlo v témže roce. Skupina zařazená žárově do rocku, post-punku a nové vlny je na hudební scéně již 43 let a svoji hudební činnost nikdy nepřerušila. Její poslední LP deska nese název An Hour Before It’s Dark a obsahuje převážně delší skladby skladby rozdělené na několik částí. My z ní do našeho přehledu vybereme jednu z těch kratších a to „Murder Machines“, poslední píseň z první strany desky.

Tears for Fears: End Of Night

A aby podobně ladění hudební „kolegové“ nezůstali pozadu, rozhodla se i další z legendárních novovlnných skupin předposlední dekády minulého století přispět na gramofonový trh svoji novinkou. Ta nese název The Tipping Point a je sedmým studiovým albem skupiny, která sice v průběhu své historie také nepřerušila činnost, nicméně mezi roky 1992 až 2000 tvořil skupinu jen jeden zakládající člen  Roland Orzabal. Spolu s Curtem Smithem ovšem vytvořili v osmdesátých letech legendu, jejíž písně dodnes znějí éterem, či jsou součástí různých filmů a seriálů a dočkávají se mnoha zpracování ve svých cover verzích. Jejich nejslavnější album Songs From The Big Chair vyšlo také v Československu prostřednictvím firmy Opus (9113 1837) a obsahovalo hity: „Shout!“ a „Everybody Wants To Rule The World“. Z jejich dřívějších lze uvést například píseň „Mad World“ z alba The Hurting (1983), která znovu získala i mladší posluchače v roce 2003, díky pianové verzi Garyho Rulese a Michaela Andrewse. Z nové desky uvádím píseň „End of Night“

Kissin‘ Dynamite: Coming Home

Rockovým fanouškům a pravidelným návštěvníkům festivalů jistě neunikla tato německá glam metalem inspirovaná hard rocková skupina, jejíž název je podle jedné z písní australských elektrikářů AC/DC. Na hudební scéně je od roku 2002 a na svém kontě má šest studiových alb a letos k nim připojila sedmé. Nutno říct, že jejich koncerty jsou nabité energií a interakcí s publikem, osmdesátkový vzhled frontmana i co se účesu týče patří k ikonickým znakům této pětice. Poslední album nese název Not the End of the Road a k poslechu je uvedená skladba „Coming Home“.

Soft Cell & Pet Shop Boys: Purple Zone

Skupina Soft Cell je bristké synthpopové duo, které tvoří zpěvák Marc Almond a instrumentalista David Ball. Založena byla v roce 1978 a svoji první dlouhohrající desku vydala v roce 1981. Její název je Non-Stop Erotic Cabaret a pochází z ní jejich nejslavnější píseň „Tainted Love“, která vyšla původně v roce 1965 a původním autorem a zároveň interpretem je Ed Cobb. Píseň se později dočkala ovšem i dalšího mimořádně populárního coveru a neměl ho na svědomí nikdo jiný, než Marylin Manson, stalo se tak v roce 2001. Soft Cell přerušili činnost v 90. letech a mezi roky 1984 a 2022 vydali pouze jednu desku a to Cruelty Without Beauty. Aktuální album Hapiness Not Included je tak prvním po dvaceti letech od posledního alba a nese, i když v poněkud modernizovanější podobě, prvky svých počátků na prvních deskách. Uvedená píseň „Purple Zone“ je třetím singlem z alba a spolupracovali na něm i Pet Shop Boys. Album se v britském albovém žebříčku umístilo na sedmé místo.

Fleetwood Mac: Sad Angel

Skupina Fleetwood Mac své největší úspěchy slavila ve druhé polovině sedmdesátých let, zejména s deskou Rumours, která vyšla i u nás v licenci u vydavatelství Supraphon (1113 2569) s písněmi „Dreams“, „Don’t Stop“, nebo „Go Your Own Way“. S dalším mimořádně úspěšným albem se mohli Českoslovenští sběratelé desek setkat v roce 1989, tím bylo Tango In the Night (11 1045-1) s hity: „Seven Wonders“, „Everywhere“, „Little Lies“, nebo „Isn’t It Midnight“. Mezi tímto obdobím se výrazně uchytila i sólová deska Stevie Nicks s názvem Rock a Little, hlavně díky singlu „I Can’t Wait“. Průřez historie této skupiny nabízí výběrové album 50 Years – Don’t Stop, které vyšlo sice už v roce 2018, ale je vhodné jej zmínit, neboť z osmdesátkových skupin na bristkém žebříčku se umístili hned za novinku skupiny Soft Cell a to na 13. místo v celkovém pořadí. Vybírám z něj méně známou, zato tu nejnovější píseň z celého kompilačního alba a to „Sad Angel“.

Scorpions: Shining Of Your Soul

Německá hard rock/heavy metalová skupina Scorpions je s osmdesátými lety neodmyslitelně spojená. Mimořádně úspěšná alba Animal Magnetism (1980), Blackout (1982), Love at First Sting (1984), Savage Amusement (1988), doplněná živým albem World Wide Live (1985) a výběrovou deskou Rockers’n Ballads (1989), která v té době vyšla, dodnes patří k legendám. Proto podruhé nahlédneme do jejich aktuálního alba s názvem Rock Believer a poslechneme si skladbu „Shining of Your Soul“.

Charli XCX & Christine and the Queens & Caroline Polachek: New Shapes

Spolupráce tří zpěvaček Charli XCX, Christine and the Queens a Caroline Polachek je tentokrát náhled mladé generace do atmosféry osmdesátých let. Charli XCX, vlastním jménem Charlotte Emma Aitchison je na hudební scéně patnáct let. Proslulá je především díky písním „I Love It“, společného projektu se skupinou Icona Pop, nebo „Boom Clap“, či „Break the Rules“. Na své páté studiové desce s názvem „Crash“ dělá zpěvačka výlety do různých období elektronické hudby, nejen osmdesátkové, ale i devadesátkové.

The Madness: Nail Down the Days

Když už se prodíráme touto dekádou, ať už novými hudebními počiny jejich pamětníků, či nového pohledu na tuto dobu při tvorbě nových písní mladými autory, je vhodný čas i pro nějakou reedici a tady je, jak digitální, tak gramofonová. Anglická ska kapela Madness se dala dohromady v roce 1976 a jejich nejúspěšnější období bylo mezi lety 1980 – 1986. Jejich písně strávily celkem 214 týdnů v britském albovém žebříčku. Jejich největší hit nese název „Our House“, který se umístil na 7. místě v Billboard Hot 100. Původní sestava se rozpadla v roce 1986, na ni navázala proměněná sestava The Madness. Ano název skupin se lišil použitím anglického určitého členu. Jediné album této sestavy bylo eponymní a na pultech prodejen se objevilo nyní v reedici. Z něj vybírám úvodní skladbu „Nail Down the Days“.

Def Leppard: Kick

Britská hard rocková legenda jménem Def Leppard je další z ikonických rockových souborů této dekády. Skupina, ačkoli vznikala v punkovém období si hned od začátku řekla, že k tomuto žánru se nepřikloní. Jejich inspirací jsou Rolling Stones, The Who, UFO, nebo Thin Lizzy. Rovněž bývají neradi spojování s heavy metalem. Příběh skupiny, ve kterém se při nehodě zranil bubeník Rick Allen je všem fanouškům znám. Firma Simmons, která vyráběla v 80. letech mimořádně populární elektronické bicí vyrobila Rickovi sestavu, aby mohl více věc odehrát nohama a tak jednou rukou zvládal zbytek. Je tomu 32 let, co u vydavatelství Supraphon vyšla jejich LP deska Hysteria (11 1041-1). Skupina letos přišla s novinkou. Jejich v pořadí dvanácté studiové album nese název Diamond Star Halos a z něj vybírám singl Kick.

Seeb & Nina Nesbitt: Sweet Dreams & Dynamite

Norské elektronické duo Seeb spjaté s žánry EDM a tropical house se skládá z členů Simen Eriksrud a Espen Berg. Na hudební scéně jsou od roku 2015 a v jejich diskografii je zatím jediné album s názvem Sad in Scandinavia, které vyšlo pouze digitálně a to ke stažení a prostřednictvím streamovacích služeb. Gramofonoví fanoušci se tedy jejich tvorby na černém kotouči zatím nedočkali, ale není všem dnům konec. K novému singlu si dvojice pozvala skotskou zpěvačku a skladatelku Ninu Nesbitt, která pěvecky podpořila aktuální singl „Sweet Dreams & Dynamite“

Dolly Parton: Woman Up (And Take It Like a Man)

I když se to možná nemusí v té přemíře rock’n’rollu a syntezátorů spolu s bicími automaty, které provázely celé osmdesátky, zdát, i country patřilo v té době k tradici a populárním stylům, zejména v Americe. A mezi ikony amerického country patří i kmotra Miley Cyrus – Dolly Parton. Patrně nejznámější píseň z jejího repertoáru nese název Jolene a mladší ji možná znají v provedení právě její kmotřenky Miley z Backyard Sessions 2011. Obdivuhodná žena a mimořádně talentovaná zpěvačka, skladatelka a herečka nelení ani v dnešních časech a přišla s novinkou. Její neuvěřitelná čtyřicátá osmá deska nese název Run, Rose, Run a vybírám z ní píseň „Woman Up (And Take It Like a Man)“.

Bryan Adams: Just About Gone

Další klasik, který zejména v osmdesátých letech přišel s mimořádně oblíbenými písněmi, hlavně z alb „Cuts Like a Knife“ a „Reckless“, které opět vyšlo u nás v licenci u Supraphonu (1113 3979) dokazuje, že je stále nevyčerpatelnou studnicí hudebních nápadů a po třech letech od posledního alba „Shine a Light“, na kterém se podílel v titulní písni i Ed Sheeran, přichází s další novinkou nesoucí název So Happy It Hurts a je v pořadí jubilejní patnáctou řadovkou muzikanta, který si jede ve svých kolejích a sází na silné melodické motivy s jasně čitelnou a poctivou rockovou instrumentací.

Leony: Remedy

Další osmdesátkové vyhlížející skladbou v našem přehledu je píseň Remedy od německé zpěvačky Leony, která na sebe u nás upozornila zejména písní „Faded Love“ s melodií od písně „Dragostea Din Tei“ moldavské skupiny O-Zone. V naší rubrice se v prosinci objevil jeden z jejich předchozích singlů v prvním vydání a to „Raindrops“, ke kterému si přizvala zpěvačku českého původu Katju Krasavici. Aktuální singl je opět čistě sólovým počinem a drží se rytmiky písniček, jako je „Love Is a Battlefield“ od Pat Benatar, nebo „The Boys of Summer“ od Dona Henleyho. Žádnou melodicky náročnou nahrávku však nečekejte, jedná se o pohodovou píseň, která sází na repetitivní schéma, jednoduchý melodický motiv a krátkou hrací dobu.

BTS: Dynamite (Retro Remix)

BTS je sedmičlenný boy band z Jižní Koreje založený společností BigHit Entertainment, kombinující široké množství žánrů. Jedná se o jednu z nejpopulárnějších jihokorejských skupin, kterým se mimořádně dobře daří i mimo domácí hudební trh. Singl „Dynamite“ byla první čistě anglická píseň a zlomila rekord pro nejvíce sledovanou premiéru na YouTube s více než 3 miliony sledujícími a stala se prvním hudebním videem na této platformě, které překonalo hranici 100 milionů zhlédnutí za 24 hodin, což jej činí nejsledovanějším videem v tomto časovém úseku. „Dynamite“ debutovalo jako číslo jedna na americkém žebříčku Billboard Hot 100, což pro BTS bylo vůbec poprvé a stali se tak prvním jihokorejským umělcem (druhým asijským), kterému se to povedlo. Píseň vyšla už v roce 2020, v tématu, kterému se věnuje toto vydání však velmi dobře zapadne tzv. „retro remix“, který původní moderní aranžmá skladby nahrazuje „retro“ syntezátory a bicími automaty ve stylu synthwave.

Killers: Quiet Town

Americká indie rocková skupina Killers z Las Vegas vznikla v roce 2001, nahrávkami o sobě dala vědět o tři roky později a to singlem Somebody Told Me, nejdříve v demo snímku a poté, jako součást prvního alba Hot Fuss. V našich rozhlasových stanicích uvízla píseň „Human“ z alba Day & Age, vydaného v roce 2008, která stále neztrácí svoji popularitu. Svoji poslední desku Pressure Machine vydali už v loňském roce, výběrem písně „Quiet Town“ ji však připomněl Jaromír Tůma v 882. vydání Větrníku na Rádiu Beat jen několik týdnů zpátky, její osmdesátkový zvuk do dnešní rubriky skvěle zapadá.

Anitta: Boys Don’t Cry

Opět skladba inspirovaná pop/synthwavovým stylem, jaký v tomto vydání nastínila již skladba od Leony, nebo Dua Lipy, a který je v současnosti takovým mustrem pro podobně laděné skladby. Jedná se tak o jednoduchou, přímočarou aranž s krátkou stopáží a nikterak komplikovanou melodií. Anitta je brazilská rodačka a na hduební scéně je již dvaáct let. Její pěvecké začátky jsou spojeny se sborem kostela Santa Lucia v Rio de Janeiru, zpívat začala v osmi letech, o tři roky později začala chodit na kurzy angličtiny a později i lekce tance. V sedmnácti se pak definitivně rozhodla pro uměleckou dráhu, na která má  již čtyři studiová alba a k němu letos přidává novinku s názvem „Versions of Me“.

Cyndi Lauper: Girls Just Wanna Have Fun

Jedním ze symbolů osmdesátých let je i zpěvačka, skladatelka a herečka oceněná cenami Emmy a Grammy. Do dnešních dní má na kontě jedenáct studiových alb, přičemž to poslední, které vyšlo před šesti lety se nese ve stylu country, což je od dob jejich začátků velký žárový obrat. K tomu se možná dostaneme někdy příště. Z doby relativně nedávné stojí za zmínku i spolupráce s francouzským muzikantem a klávesovým mágem Jeanem-Michelem Jarré na desce Electronica z roku 2014. Skladba „Girls Just Wanna Have Fun“, kterou uvádím na konec této rubriky je asi zpěvaččina nejznámější a nejpopulárnější skladbou, zcela jistě i díky videoklipu, vysílaném často na americké MTV. A popularita neklesá ani v současnosti. Píseň dosáhla milníku na video portále YouTube, kde si videoklip k této písni, jenž je součástí alba She’s So Unusual z roku 1983, připsal dvaadvacátého března 1 miliardu shlédnutí. K tomuto prvenství se jistě hodí gratulace. Cyndino provedení této písně je mimořádné a překonalo originál, který původně náleží americkému muzikantovi Robertu Hazardovi.