8. srpna tohoto roku nás navždy opustila Sandy Olsson, ale také Kira, nebo Debbie Wylder. Řeč je o osobité zpěvačce a herečce Olivii-Newton Johnové. Když se na ni kohokoliv zeptám, pravděpodobně se všem vybaví právě první zmiňovaná Sandy Olsson.

Postava z nezapomenutelného muzikálu, kde po boku Johna Travolty excelovala v roli upozaděné dívky, která to nakonec rozjede ve velkém. Kdo by neznal hity „Summer Nights“, nebo „You’re the One That I Love“. Film pomáda byl nejúspěšnějším filmem, ve kterém Olivia-Newton John hrála, i když spolu s Johnem Travoltou se pak sešli i ve filmu Two of a Kind (Dva podobní).

Já od ní ovšem poprvé slyšel skladbu „Také Me Home, Country Roads“. Bylo to díky sérii kompaktních desek, které se u nás doma objevily při odebírání časopisu Mladý svět. Bylo mi tehdy asi 7 let a nejvíc jsem se zamiloval do desky číslo „9“. Úvodní píseň byla „Silence is Golden“, od skupiny Tremeloes, další byla „Please Don’t Go“ od K.C. & The Sunshine Band, po ní „I’m So Lonesome I Could Cry“ Hanka Williamse a „(In The) Morning Of My Life“ od Bee Gees. Dalšími výraznými skladbami pro mě na tomto výberu byly „Monday Monday“ od Mamas & Papas, „Three Kisses Of Love“ od Bee Gees, „Let It Be Me“ Davida Hasselhoffa, „Seasons In The Sun“ ve verzi od Fortunes a konečně „Take My Home Country Roads“ od Olivie-Newton John.

Později, když mi bylo asi 12, jsem objevil doma i gramofonovou desku od vydavatelství Supraphon (1 13 2269) z roku 1978. Která začínala nádhernou písní „If Not For You“ s ikonickými kytarovými postupy na konci každého verše. Nacházela se na ní i výše uvedená „Take My Home Country Roads“ a minimalistická, procítěná, převzatá píseň od skupiny The Hollies a to „He Ain’t Heavy, He’s My Brother“.

Je nutné přiznat, že jako dítě devadesátých let, jsem poprvé slyšel píseň „Summer Nights“ v provedení seskupení MC Erik & Barbara. Když se na to podívám zpětně a porovnám obě verze, musím nutně konstatovat, že kvalitativně jde o něco naprosto nesrovnatelného. A když jsem poté viděl celý film Pomáda v televizi, nechal jsem se tím unést. Rušivě nepůsobilo ani to, že Olivia-Newton John hrála mladistvou středoškolačku, přestože jí samotné v té době bylo již 29 let. Film se stal kasovním trhákem a není divu. Oběma hlavním postavám to ve filmu perfektně klape a celý film provází jedna skvělá písnička vedle druhé. Jednoduchý romantický příběh se tak stává zábavným, atraktivním a intenzivním. Pomáda vynesla zpěvačce nominaci na Zlatý Glóbus v kategorii nejlepší herečka v muzikálu. Píseň „Hopelessly Devoted To You“ byla nominována na Cenu Akademie a Olivia Newton John ji přednesla při udílení cen v roce 1979.

Nemůžu neprojevit určité ušklíbnutí nad jejím nejhranějším a nejoblíbenějším singlem, který se často vydává, jako jeden ze symbolů osmdesátých let. Píseň „Physical“ ze stejnojmenného alba z roku 1981 je přece jen trochu hudební kýč a mnohem větším kýčem je potom samotný videoklip, k celé písni. Navzdory tomu se z písně stal obrovský hit, kterého se prodalo dva miliony kopií jen v USA, kde mu následně byla udělena platinová deska. V žebříčku Billboard Hot 100 strávila skladba celkem 10 týdnů na prvním místě. Pro Olivii-Newton John to znamenalo velký odklon od jejího původního žánrového zaměření, kterým bylo country.

Hudebně mnohem zajímavější byl pak film Xanadu, kde Olivia-Newton John ztvárnila postavu múzy, která se představí jako Kira. O hudební složku se kromě samotné Newton Johnové postarali také Cliff Richard, The Tubes a Electric Light Orchestra. Téma filmu je zajímavé, ale pochopení u kritiků nenašel. Úspěch však měl, i když ne takový, jako Pomáda. Soundtrack byl hodnocen jako dvojnásobně platinový. Nejznámějšími písněmi byly „Magic“ Olivie Newton-John, „Suddenly“ s Cliffem Richardem a titulní píseň „Xanadu“ s ELO, kterou jsem pravidelně slýchával na vlnách rozhlasových stanic „Frekvence 1“ a „Rádio OK“.

Co se filmů týče, objevila se poté ještě v menších rolích ve filmech Pařmeni nebo Čivava z Beverly Hills 2. Naposledy se před kamerou objevila v roce 2020 ve filmu Krokodýl Dundee rytířem.

Také hudební tvorba neustala, od alba Physical, vydala ještě dalších patnáct studiových alb, jejich celkový počet je tak 26. Sólových však pouze 23. Tím posledním sólo albem byla deska A Celebration in Song z roku 2006. Další alba vznikala ve spolupráci s dalšími interprety, jako např. Beth Nielsen Chapman, Amy Sky, John Travolta, nebo John Farnham. Poslední jmenovaní se podíleli na vánočních albech.

Hudební tvorba se v pozdější době kromě popu, přiklonila ještě více ke stylu new-age, její alba už nedosahovala takových komerčních úspěchů jako alba soundtracková a deska „Physical“, ale svoji prodejnost si zajistila. Devadesátá léta byla pro Olivi-Newton John zlomová a to v nedobrém slova smyslu. V roce 1992 jí byla diagnostikována rakovina prsu a aby toho nebylo málo, tuto diagnózu se dozvěděla krátce potom, co zemřel její otec. Nemoc tehdy přemohla a začala podporovat výzkum této i dalších zdravotních problémů. Stala se zároveň hlasem produktu pro samovyšetření prsu s názvem Liv-Kit. Nemoc se vrátila v roce 2013 a naposledy v roce 2017, v tu dobu už metastázovala do dolní části zad. Přes intenzivní léčbu nakonec této nemoci podlehla 8. srpna 2022.

Dožila se 73. let, nebýt nemoci, byla by tu stále s námi a přinesla by ještě několik dalších hudebních počinů, nemluvě o koncertech, ale nemoc si nevybírá. Děkujeme alespoň za to všechno, co jsme od ní viděli a slyšeli. Na deskách, kompaktních discích, či streamovacích službách její písně najdeme a kdykoliv nám tak připomenou tuto impozantní zpěvačku, která obsáhla široké spektrum hudebních stylů a navždy si ji budeme pamatovat jako múzu Kiru, či jako nesmrtelnou Sandy Olssonovou, která nám i nadále bude přinášet radost. Buď sbohem Sandy a děkujeme za vše.