Český hudební svět přišel o další velkou ikonu. 12. března ve věku 78 let zemřel přerovský rodák a hudební textař Jaroslav Wykrent. Textaře proslavila zejména spolupráce s Marií Rottrovou, pro kterou otextoval řadu jejích zásadních hitů jako Lásko, Skořápky ořechů, Večerem zhýčkaná nebo Řeka lásky.
Jaroslav Wykrent se narodil 10. září roku 1943 v moravském městě Přerov. Své hudební vlohy začal rozvíjet v lidové škole umění, kde se učil hrát na piano, ve svých sedmnácti letech se pak začal jako samouk učit hře na kytaru. Vystudoval přerovskou strojní průmyslovku, kde se seznámil a skamarádil se spolužákem Pavlem Petruškou, který byl členem Dixielandu XI, známého později pod názvem Academic Jazz Band. Po maturitě nastoupil jako konstruktér do Vítkovických železáren.
Ve svých studentských letech si zapisoval postřehy a dával dohromady básničky. Tomu se věnoval i při výkonu základní vojenské služby a své básně příležitostně zhudebňoval. Krátce po návratu z vojenské služby v roce 1964 byl přijat jako hráč na doprovodnou kytaru do skupiny Synkopa OB Přerov, kde zpíval Pavel Novák. Skupina vznikla z několika členů Academic Jazz Bandu, kteří měli zájem hrát především soudobější bigbeatovou hudbu.
Mezi jeho první texty, které napsal právě pro skupinu Synkopa OB Přerov jsou „Hvězdy“, „Nesmíš mi lhát“, která je původně od Boba Dylana (If You Gotta Go, Go Now) nebo „Poslední večeře Páně“. Po rozchodu původního složení Synkopy v roce 1967 se Wykrent stal na více jak čtyři roky hlavní osobností skupiny a prosadil se i jako zpěvák svých vlastních hudebních kompozic. Ještě v roce 1970 se stal známějším pro širší okruh posluchačů svým textem pro skladbu Agnes na hudbu Drahoše Volejníčka, kterou natočil s Ostravským rozhlasovým orchestrem a kterou s ním zpívala i Marie Rottrová. Mezi jeho další sólové písně patří i například „Růžová pentle“, nebo „Slunečnice.
V roce 1971 se stal členem ostravské hudební skupiny Flamingo, jajíž členkou se roku 1969 stala také Marie Rottrová, do té doby působící ve skupině Majestic. Mezi prvními hity, které pro Marii Rottrovou napsal a jež zaznamenaly okamžitý úspěch, patří: „Řeka lásky“ nebo „Lásko!“. Tyto písně vyšly také na výběrové desce Marie Rottrové s názvem Ty, kdo jdeš kolem (1113 2568), která obsahovala písničky vybrané Milošem Zapletalem. Po roce 1973 odešel ze skupiny a sestavil komorní program, se kterým se po řadu let objevoval v rámci své koncertní činnosti. V roce 1977 mu v Diskotéce Mladého světa vydavatelství Supraphon vyšlo první vlastní autorské album s názvem Jak vypadá štěstí (1 13 2110). Po neúspěšném pokusu o založení vlastního souboru Alternativa se vrátil v průběhu roku 1975 k Flamingu, které v té době převzalo název Plameňáci. Pro Marii Rottrovou napsal řadu dalších písňových textů také na hudbu jiných autorů, jako např.: „Kouzlo bílé růže“, „Modré oči mládí“, „Začínej tam, kde jiný končí“ aj. Na desce 12x Marie Rottrová (1113 3829), která vyšla u Supraphonu v roce 1985 se objevily texty „Program“, původně od skotské zpěvačky Sheeny Easton, kterou napsala Julia Downes (Machinery), dále původní skladby „Jizva na dlani“ a „Skořápky ořechů“, k nimž složil hudbu Vladimír Figar. Na desce Ty, kdo jdeš kolem (1113 2568) se objevily i pozdější texty „Ty kdo jdeš kolem“ (1977) a „To nic“ (1978).
Jako autor spolupracoval také s Pavlem Bartoněm, Hanou Buštíkovou a dalšími. Od konce 70. let se věnoval moderování pořadů Československého rozhlasu: Rytmus, Toulky a jiné. Také spolupracoval s Československou televizí, zejména v zábavních hudebních cyklech: Hudební studio M, Můj táta byl, aj. Po roce 1980 se také objevoval jako zpívající autor v klubových recitálech, převážně s vlastním kytarovým doprovodem. Po roce 1989 Jaroslav Wykrent založil menší firmu pod názvem WRK /Wykrentova reklamní kancelář/, která produkovala reklamní slogany, rozhlasovou i televizní reklamu. V roce 1988 vydal knížku textů „Nádražní ráj“, na kterou navázal další v roce 1995 „Třikrát jenom tak“. Se svými texty i hudbou se příležitostně dostal do programu především Českého rozhlasu Ostrava, např. pořady Starožitnosti, Apetýt, Oblázky aj. a Českého rozhlasu Praha např.: Poslyšte píseň.
25. ledna 1999 utrpěl celou sérii mozkových příhod, které zpočátku výrazně omezily jeho vystupování na veřejnosti a úplně mu znemožnily hru na kytaru a na další hudební nástroje. Za přispění svých přátel, zejména Marie Rottrové, Jaromíra Nohavici, Jiřího Suchého, Karla Plíhala a mnoha dalších se však dokázal na jeviště vrátit. Postupně se stal víceméně pravidelným hostem koncertů Marie Rottrové. Díky „polovičním playbackům“ (a také díky skupině IN BLUE Ivana Němečka) se vracel k posluchačům i samostatně ve svých občasných recitálech. Pokračoval v psaní písňových textů například CD Josefa Streichla „Za dveřmi“ (Stylton RS-9168 2 07) z roku 2007 a to konkrétně u písní „Padesát dva týdnů“ a „Ještě se mi nechce“. Dále pak na CD Věry Špinarové „Čas můj za to stál“ z roku 2005 (Supraphon SU 5675-2) a to u písní „Lži a hraj“ a „Na vlnách prázdných gest“.
Od konce roku 2011 začal Jaroslav Wykrent koncertně spolupracovat s kapelou IN BLUE přerovského muzikanta Ivana Němečka a znovu se začal samostatně objevovat na všelijakých hudebních akcích. Kromě toho se svým novým kapelníkem vytvořil i autorskou dvojici, se kterou nahrál úspěšné písně „Mobil Blues“, „Sáro, Sáro“, „Nebudu“ nebo „Už to prostě není ono“, které se objevily na CD Už to prostě není ono (8594159499881), které vydalo produkční a uměleckou agenturou Petarda production a.s.
V květnu 2021 vydala společnost Supraphon nový singl Jitky Zelenkové Věř mi, který Jaroslav Wykrent otextoval.
Všechno od něho má duši a srdce, vše zpíval s láskou. Při svém léčení ve Velkých Losinách po sérii mozkových příhod viděl, že jiní jsou na tom hůře než on. Pochopil, že si nemá vlastně nač stěžovat, a podle toho se také začal snažit žít a jednat. „Nejsem ani optimista, ani pesimista, ale realista. Nic už sice nebude jako dřív, nicméně to neznamená, že by nemělo být vůbec nic. Všechno má už dál své meze, ale já se budu pořád snažit dojít nejdál, jak to jenom půjde,“ řekl tehdy Jaroslav Wykrent
autor:Jaroslav Kopejtko | zdroj:Český rozhlas Plzeň
Jaroslav Wykrent je typem přemýšlivého hudebníka, své písničky plné citu a životních zkušeností zpívá jakoby věčně nastydlým zdrsnělým hlasem. Přichází s neotřelými hudebními i textovými nápady, o tématech mnohokrát zpracovaných dokáže vyprávět nově a netuctově. V repertoáru má mnoho desítek písniček a je škoda, že jen nemnoho z toho vyšlo na deskách, neboť se jedná o písničky, které neslýcháme každý den, o tom není třeba pochybovat.
Pár slov samotného Jaroslava Wykrenta:
Gramorevue č. 6, rok 1984 (G 84 / 6)
„Nepovažuji se za skladatele, spíše za textaře. Nejvíce se ale cítím být písničkářem, trubadúrem, který dá dohromady pár veršů, udělá k nim melodii, sám to zazpívá a snaží se vyjádřit své city a názory. Ostatně můj způsob práce má daleko k čistě skladatelské činnosti… Někdy závidím hudebníkům s konzervatoří nebo Akademií, jak si umějí poradit s rozvedením motivu nebo s bohatou harmonizací, na druhé straně vím, že je to svazuje… Jedna z písní pro Marii Rottrovou se jmenuje „Skořápky ořechů“, přinesl jsem text ke zhudebnění Láďovi Figarovi. Když přišel s melodií, řekl jsem mu, že napsal hit. On se usmál a odpověděl, že se vžíval do mého myšlení a snažil se napsat píseň tak, jak bych ji asi udělal já. Zřejmě díky tomu se spokojil s čirou, nekomplikovanou melodií. Je zajímavé, že posluchači mě u této písničky skutečně považují za autora textu i melodie…“
Zdroje:
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/61836-jaroslav-wykrent.html
https://vary.rozhlas.cz/zemrel-jaroslav-wykrent-dvorni-skladatel-marie-rottrove-8702082
https://supraphonline.cz
https://discogs.com
Wikipedia
Gramorevue č. 6 / 1984
Napsat komentář